SMTWTFS
123
4567810
1112141516
1819202324
2526272829

Michaela Labudová – Present Absence

20. 5. — 3. 7. 2021 / Galerie 2

Vernisáž výstavy středa 19. 5. v 19 hodin

Vystavující: Michaela Labudová
Kurátorka: Adéla Machová

 „Nyní sklízíme plody tvoření a už se nemusíme trápit jádrem věcí. Každý myslitelný předmět přírody a umění pro nás brzy zmenší svůj povrch. Lidé budou lovit všechny ty prazvláštní, krásné a velkolepé předměty stejně jako loví skot v Jižní Americe, pro jejich kůže, a za sebou budou nechávat mršiny, jako cosi pramalé hodnoty,“ napsal v roce 1859 v článku nazvaném The Age of Photography pro The Atlantic básník a všestranný učenec Oliver Wendell Holmes. Jeho prorocká slova předpovídala novou kulturu založenou na konzumerismu a masové obrazové produkci, která formu (či dokonce pouhý povrch věcí) bez skrupulí postaví nade vše ostatní. Holmesův text starý více než 160 let dnes s mrazivou přesností popisuje naši realitu, a možná nejbolestivěji karikuje praxe grafického designu, o čemž svědčí i fakt, že se k němu opakovaně vrací právě teoretici vizuální kultury.

Michaela Labudová se kritickému designu věnuje dlouhodobě jak z pozice teoretičky, tak především jako designérka a pedagožka. Při pohledu na její sérii autorských bannerů Present Absence se připomíná Holmesovo proroctví, ikdyž na něj autorka přímo neodkazuje. V sérii velkoformátových bannerů pracuje s mock-upy a obrazy z fotobank a na způsob dýdžeje remixujícího původní materiál je míchá a upravuje. Vědomě pracuje s velmi výraznými grafickými trendy a vyhroceně současnou estetikou, která svými velkolepými a odvážnými gesty dokáže zastřít i naprostou absenci dalšího obsahu. Autorka pracuje stejnými prostředky, jako Holmesovi lovci povrchů, naši kolegové z oboru, jenom stejné postupy a metody dovádí ad absurdum. A vytváří tak vtipnou a mrazivou hyperbolu k současné praxi grafického designu.

Vizuální jazyk, který si pro svoji práci zvolila, prorazil ve světě designu ve velkém zhruba před deseti lety, a stále si drží punc jakési progresivity. Jde o způsob práce, v rámci kterého design ukazuje navenek vlastní střeva: přiznává své digitální nástroje a prostředí, materialitu pixelů, mřížek a vodítek, rozhraní a pozadí editorů. Je cítit návaznost na ducha postmoderny, čitelnost se zde nepovažuje za nejvyšší cíl, ale spíše za známku přílišné banality a nízké vizuální gramotnosti diváka i tvůrce. Jde o jazyk barokně digitální vizuální slasti, možná dokonce až rokokově laškující s laskonkami pixelů a digitálních rastrů. Jestli v počátcích tohoto vizuálního trendu stála snaha esteticky přiznat své materiály a nástroje (na způsob pohledového betonu v architektuře), během let vzniklo spíše něco jako „nahé líčení“ – vydesignovaná autenticita a pseudoupřímnost. Michaela Labudová pak ve své sérii tyto trendy dovádí na hranu snesitelnosti, čímž je staví na hlavu – a především ukazuje jejich naprostou vyprázdněnost.

K prázdnotě odkazuje také materiálové řešení série. Syntetická pružná tkanina, na které jsou bannery natištěny, nás zavádí do světa plavek či legínů, do světa, kde se z potisku stává pouhý pěkně vypadající dekor. Kovové úchytky potom připomínají reklamní poutače. Avšak – reklamy na co? Pod lesklým povrchem strhující vizuální hry zeje prázdnota. Možná odkazuje k chybějícím ambicím a vizím grafiků, kteří si příliš snadno myjí ruce nad obsahy svých děl, možná k příliš formalistním, bezobsažným trendům ovládajícím naši vizuální kulturu, možná k nezájmu o smysl a kvalitu výrobků, které posíláme do světa pokryté lákavými povrchy.

V grafické tvorbě se Michaela Labudová zaměřuje na typografii, korporátní identitu, knižní tvorbu a ilustraci. Od roku 2007 je členkou grafické skupiny Monsters, která v roce 2013 připravila pro GASK v Kutné Hoře instalaci Room. Michaela Labudová studuje doktorský obor Vizuální komunikace na Fakultě umění a designu UJEP, kde dlouhodobě pedagogicky působí a od letošního roku vede společně s Pavlem Fričem ateliér Vizuální design.