SMTWTFS
123
45678910
111213141516
181921222324
2526282930

Kolik profilů máš, tolikrát jsi člověkem

20. 5. — 3. 7. 2021 / hlavní sál

Vernisáž: 19. 5. 2021

 

Vystavující umělci: Milena Dopitová, Andreas Gajdošík & Marika Volfová, Milan Mikuláštík, Joana Moll (ESP), Matúš Lányi, Lucie Kramperová, Zdeněk Svejkovský

Kurátorky výstavy: Henclová Natálie, Sudová Linda, Svobodová Alžběta, Šedivá Jana, Zábranská Alice (studentky oboru Kurátorská studia na FUD UJEP)
Supervize: Michal Koleček & Mariana Serranová & Barbora Hájková

Výstavní projekt představuje téma empatie k virtuální identitě. Virtuální identitu přitom chápeme jako dynamicky se proměňující médium mezilidských vztahů v rámci elektronické komunikace mezi jedinci a rovněž jako nástroj využívaný k vytváření sociálních vazeb mezi uživateli internetu. V době celosvětové krize způsobené koronavirovou pandemií, avšak i mimo ni se pracovním, učebním, zájmovým a nákupním prostorem stalo právě prostředí virtuálního světa. Omezila se tak možnost fyzického kontaktu mezi lidmi a člověk se stal náruživým uživatelem internetu, kde rozvíjí nespočet profilů, tudíž možných různorodých identit. Pokládáme si otázku, zdav dnešní době jedinec svou identitu ztrácí nebo naopak ji rozvíjí a přizpůsobuje rychle se proměňujícím názorům a nástrojům společnosti.

Chystaná expozice dává prostor pro různorodé uchopení a interpretaci témat, která v souvislosti s identitou ve virtuální realitě vyvstávají a mohou být umělci chápána zcela odlišně. To dává výjimečný prostor zajímavé selekci uměleckých děl, a to jak z hlediska obsahu, tak z hlediska formy. Mezi vystavujícími umělci nalezneme taková jména jako Milena Dopitová, která je klíčovou osobností českého umění 90. let 20. století. Její tvorba je zaměřena na obecné jevy, se kterými se setkává každý z nás, ale které jsou často společensky tabuizované. Na výstavě uvede projekt (Masek), tento dávný archetyp identity je stále aktuální a neustále se vyvíjí. Dochází k určité revizi, jak vnímat a zacházet s tím, co vlastně maska a celkově masky znamenají a představují, ve spojení s identitou jedince, ale i společnosti.

Andreas Gajdošík a Marika Volfová jsou tvůrci projektu / softwaru, který je určen pro automatizaci přidávání příspěvků na Twitter, přičemž program umožňuje spravovat značné množství rozdílných účtů-je primárně zamýšlen ke „spamování“ Twitteru z většího množství falešných účtů / botů. Cílem je později vytvořit něco jako „trollí družstvo“, kdy by jednotlivé uživatelky a uživatelé programu mohli každý spravovat třeba desítky falešných účtů a společně si sdílet cíle, na které by svými účty mířili.

Milan Mikuláštík řeší ve své tvorbě závažnější témata spojená se společností. Respektive s problémy, které společnost sužují. Jedná se spíše o globální problémy napříč sociálními vrstvami. V souvislosti s připravovanou výstavou se autor navrací ke starším pracím, například pravěká Venuše s mobilem. V díle zastoupeném na výstavě se Mikuláštík zaměří na kombinaci“ neolitu a digitální technologie”, jedná se revitalizaci času a otázky jako Co po nás jako “digitální kultuře” zůstane, extenze lidského těla.

Ze zahraničních autorů, se do expozice zapojí umělkyně Joana Moll (Španělsko), která je vědeckou pracovnicí v Berlíně (Universität Potsdam)a Barceloně (The Institute for the Advancement of Popular Automatisms). Díky tomu dostává její tvorba analytický rozměr. V díle Sprinters, které na výstavě předvede, umělkyně upozorňuje na to, jak virtuální prostředí může a mění původní myšlenku, v tomto případě videu, něco naprosto odlišného. Velmi kriticky zkoumá vztahy mezi člověkem a internetem, virtuální realitou, hmotnou existencí internetu, sledování, sociální profilování a rozhraní. Je zakladatelkou Skupiny pro kritický výzkum politiky rozhraní (Critical Interface Politics Research Group). V České republice byla její tvorba k vidění v roce 2019 v DOX, kde na výstavě Datamaze: Skryté vrstvy prezentovala svoji tvorbu.

Dalším umělcem je slovenský autor Matúš Lányi, který představuje projekt Wikipedia Prophet. Tvůrce ve své práci sleduje křesťanskou tradici, kulturu a ikonografii, jejich obraz přetváří do nových současných médií. Tato transformace však neprobíhá nikterak negativně, či urážlivě. Záměrem díla je zdůraznit filozofické hledisko, které má za úkol podnítit v divákovi myšlenkové procesy spojené s vnímáním tradičního ikonografického námětu.

Výstavní koncept rozšiřují dva mladí tvůrci, studenti Fakulty umění a designu UJEP, a to Lucie Kramperová, která se ve své tvorbě věnuje přenosu informací, jejich toku, a především zkreslení reality. Na výstavě odprezentuje audiovizuální instalaci Alternate me. Ta vychází z návaznosti na její dosavadní práce. Především z témat, jako jsou: pozorování sebe jako subjektu ovlivněného společností, hledání souvislostí a konfrontací s určitými globálními a společenskými problémy, integrace jedince do virtuálního prostředí, prezentování se na sociálních sítích a Zdeněk Svejkovský, jehož práce se zabývá identitou herní, opuštěnými virtuálními realitami, internetovým uměním a pohyblivým obrazem v celé jeho šíři, tedy od klasického filmu, přes animaci, počítačovou hru až po experimentování se softwarovými nástroji.

Výstavní projekt je připravován studentkami 1. ročníku navazujícího magisterského studijního oboru Kurátorská studia na FUD UJEP a je součástí celoročního výstavního cyklu, jehož leitmotivem je institucionální rámec.