Výstava Traditual zkoumá křehkou hranici mezi tradicí jako neustálým plynutím času a rituálem jako jeho konkrétním, fyzickým naplněním. Zatímco tradici (z latinského tradere – předávat) vnímáme jako neviditelné pojítko mezi minulostí a budoucností, rituál je moment, kdy se tato kontinuita zhmotňuje skrze opakované gesto a tělesnou zkušenost. Tradice zde vystupuje jako specifická forma komunikace, která ve společnosti aktualizuje minulost a současně rámuje možnosti budoucího jednání, jak naznačuje Reinhart Koselleck ve své práci Futures Past: On the Semantics of Historical Time.
Projekt si klade otázku, zda může tradice bez rituálu vůbec přežít, nebo zda je to právě aktivní, rituální jednání, které dává tradici její současný význam a sílu. Rituál lze chápat jako pluralitu tradic – jako soubor tělesně zakotvených jednání, v nichž se tradice materializuje, zpřítomňuje a stává se sdílenou zkušeností, jak ukazuje Roy A. Rappaport ve své práci Ritual and Religion in the Making of Humanity.
V dnešní roztříštěné společnosti se rituály často přesouvají do našeho každodenního fungování, kde i zdánlivě banální úkony přebírají funkci stabilizujících prvků a vnitřní rovnováhy. Podle Ervinga Goffmana tato gesta se projevují v běžných formách jednání a sociální interakce, a i když nejsou vždy vědomě pojmenována jako tradice, vytvářejí kontinuitu a pocit zakotvení. Expozice představuje díla, která pracují s materiálními objekty jako s nositeli kolektivní paměti. Tradituál není jen pohledem zpět, ale je to prostor mezi tím, co bylo, a tím, co nás teprve čeká. Je to pozvání k prozkoumání momentů, v nichž se abstraktní pohyb času proměňuje v hmatatelné zpřítomnění zkušenosti a paměti.
Vystavující:
Barbora Wolfová do výstavy vnáší něhu a intimitu. Těšte se na objekty z recyklovaných látek a výšivky, které proměňují abstraktní vzpomínky na dětství a domov v měkké, hmatatelné sochy. Ukazuje, že rodinná tradice není v genech, ale v drobných gestech lásky.
Čmarky představuje tetování jako hluboký očistný rituál. Její práce vás provede procesem, kde se fyzická bolest mění v terapii a symboly se stávají trvalou ochranou identity. Je to syrový pohled na to, jak rituál formuje naše tělo.
Daniel Doležal představí dílo, které v sobě nese sílu přírodních rytmů i preciznost sochařského řemesla. Těšte se na objekt, jehož struktura vychází z podvědomé symboliky a principu opakování, připomínající magický artefakt nebo prostorové Rorschachovo schéma. Cit pro dřevo proměňuje surový materiál v živý proces, který vás vyzve k hledání vlastních významů.
Veronika Čechmánková propojuje pravěké archetypy se současností. Uvidíte fotografie figur připomínajících prehistorické sošky, které se však nacházejí v kulisách moderních obchodních domů. Nakupování v jejím podání přestává být banálním úkonem a stává se novodobým rituálem naší spotřební kultury.
Aneta Votavová se vrací k základům civilizace, ke keramice a pečení. Její projekt oslavuje společné úsilí a hostinu jako moment, kdy se lidi propojují. Těšte se na díla, která voní po domově a připomínají, že tradice přežívá tam, kde se lidé setkávají u jednoho stolu.
Matěj Velička přichází s provokativní instalací, která konfrontuje tradiční náboženské motivy s nejistou budoucností. Jeho postapokalyptická madona v digitálním rámci klade otázku, jak se mění naše hodnoty a rituály ve světě plném technologií a environmentálních krizí.
Kurátorský tým
Marie-Luisa Borková
Paulina Hlavnová
Jana Kotková
Laura Mikušková
Zuzana Stieldorfová
Kurátorský tým se skládá ze studentek navazujícího magisterského studijního programu Kurátorská studia na FUD UJEP
