Hledání ticha mezi zvuky tvoří hlavní motiv nově připraveného díla od audiovizuálního umělce Pavla Mrkuse. Autor se v díle TichO (videoprojekce, 2026) soustředí na otázku, zda lze objevit a zprostředkovat mezery v hlucích. Nalézané ticho nám zároveň zprostředkovává určité stavy lidského těla – klid i napětí, kdy v zdánlivě přítomném, a přesto mizejícím tichu začínáme vnímat vlastní dech či tlukot srdce.

Do vizuální struktury vstupuje moment překvapení: obraz se na stěně objevuje náhle, na krátký okamžik, aby vzápětí opět zmizel. Tento záblesk působí jako paměťový fragment – neuchopitelný, časově nestálý, zanechávající spíš stopu pocitu než konkrétní obsah. Dílo tak pracuje s pamětí nejen jako se záznamem, ale jako s procesem neustálého objevování a mizení.

Zvuková stopa audiovizuálního díla čerpá jak z terénních nahrávek, tak z instrumentálních prvků, doplněných charakteristickou alegorickou vsuvkou. Videokompozice s estetikou vintage formy se vyznačuje pevnou strukturou členěnou po dvanácti vteřinách, v níž se střídá tma a vybrané krátké záběry pořízené během autorových cest. Hlavní osu díla tvoří opakování ticha a zvuku, které narušuje kontinuitu vnímání a fragmentarizuje schopnost soustředění.