Sovětský režim zneužíval narativ „prázdné země“ k ospravedlnění své koloniální politiky a vykresloval step jako opuštěnou před její okupací. Ruské koloniální i evropské romantické vize jsou však daleko od reality: ukrajinská step byla svědkem vzestupu a pádu mnoha civilizací a uchovává staleté kulturní dědictví lidí, kteří ji obývali. V různých dobách sloužila tato území jako tranzitní trasy a útočiště, místa kulturních výměn a bojiště, včetně současné ruské války na Ukrajině. Tyto historické síly vytvořily mezi lidmi ukrajinské stepi jedinečnou identitu formovanou neustálým tlakem historie, všudypřítomným pocitem nebezpečí přicházejícím z otevřeného horizontu a schopností adaptovat se, transformovat a regenerovat spolu s krajinou.

Výstava CAMPORUM DESERTORUM zkoumá identitu stepi očima těch, kteří ji žijí, a přesahuje tak imperiální kartografie. Zároveň CAMPORUM DESERTORUM slouží jako metafora pro stereotypy, které si kolem různých periferních zón vytvářejí nejčastěji outsideři z pozic strachu, nadřazenosti nebo exotizace. Výstava tyto perspektivy zpochybňuje a dává hlas těm, kteří dlouho zůstávali neviditelní ve svém vlastním Camporum Desertorum.