Zahájení výstavy proběhne 10. 3. 2021 v 17:00 hodin úvodním slovem kurátorky Barbory Hájkové v online prostředí. → SLEDUJTE ZAHÁJENÍ

Ivars Gravlejs ve své postkonceptuální tvorbě pracuje s různými médii a často podvratnými anebo zesměšňujícími zásahy podkopává domnělou vážnost a všednost fenoménů, které běžně v občanském životě zažíváme (škola, nákupy, reklamní fotografie, média, sebeprezentace v internetovém prostoru apod.). Na výstavě enfant perdu VS enfant terrible využívá Ivars Gravlejs médium videa, v němž pomocí videokoláže představuje principy své dosavadní tvorby týkající se provokativního a pro citlivé diváky dráždivého jednání. Zároveň je nedílnou součástí výstavního projektu i performance, která s odkazem na peep show také nenechává diváka v klidu. Podoba výstavy přístupná i během protipandemických opatření navíc komunikuje s divákem ve veřejném prostoru a umožňuje Gravlejsovy sebeironické a groteskní anekdoty uvést ve formě dialogů a kontrastů.

Zahájení výstavy proběhne 10. 3. 2021 v 17:00 hodin úvodním slovem kurátorky Barbory Hájkové v online prostředí. → SLEDUJTE ZAHÁJENÍ

→ Projekce budou probíhat denně 17:00 – 21:00 hodin.
→ Na experimentální promítání na mlhu se můžete těšit každou středu a sobotu od 18:00 hodin.

Spolupráce Jakuba Vrby, českého umělce působícího v Rakousku, a Lukase Marxta, Rakušana, jenž se etabloval na mezinárodní umělecké scéně, se vyvíjí od roku 2015. Ve společné práci působí jako průzkumníci, stopaři a pionýři a filmově zachycují prostředí v odlehlých krajinách, ale i v lokalitách, které jsou pro ně důvěrně známé. Marxtovým hlavním vyjadřovacím prostředkem je filmové zpracování konkrétních prostorů. Jakub Vrba se ve své volné tvorbě vyjadřuje spíše performativním a postkonceptuálním způsobem a pracuje s různými médii. Spojením těchto dvou přístupů tak autorská dvojice vytváří videoperformance, které jsou charakteristické svou formou i výpovědí. V díle Úžas: tak akorát moc velké okno někam a nikam, které bylo realizováno v ústeckém letním kině se zaměřují především na vizualizaci a uvědomování si osobní zkušenosti s prostorem a jeho vnímáním. Díky naddimenzovanému měřítku hlediště i jeviště mohli Marxt a Vrba zkoumat hypotetickou kolektivní i vlastní individuální zkušenost s prostorem. V části filmu jednoznačně převládá pohled jedince (vyjádřen postavou v pohybu). Pak se záběr ustálí a ve filmu vyzní prázdnota obrovského prostoru, který by mohl být sdílen komunitně.