Budova pražského Transgasu architektonického týmu Václava Aulického, Iva Loose, Jiřího Eisenreicha, Jindřicha Malátka a Jana Fišera se stala symbolem proměn dobového kontextu a budila silné emotivní reakce jak v době svého vzniku, tak v posledních letech také v rámci diskuse ohledně její demolice. Autenticita emocí – a také jejich intenzita a rozsah i antagonismus sdílených reakcí (např. #SOSBrutalism) – přivedly autory koncepce chystané výstavy k oslovení jednoho ze členů původního autorského kolektivu, akademického architekta Jana Fišera, profesora Fakulty umění a designu UJEP, s nabídkou k jednorázovému symbolickému „vzkříšení“ interiérové dispozice vinohradské stavby, a to převážně formou kreseb, pracovních skic a historické projektové dokumentace, které současného diváka uvádějí do kontextu techno-optimistických a technicistně-brutalistních představ přelomu 60. a 70. let minulého století. Technické, přitom výsostně estetické a svým způsobem křehké a citlivé kresby Jana Fišera tak svou perspektivou interpretují opakovaně „vyprávěný“ příběh o inspirativních stavbách pro mladou generaci architektů a designérů, o potřebě chránit, ale i odborně interpretovat a historicky kontextualizovat stavby 20. století a nezapomínat přitom ani na politické pozadí husákovské normalizace. Ze všech důvodů, ale zejména z posledně zmiňovaného, je výstava kreseb Jana Fišera pod mnohoznačným názvem Náš TRANSGAS situována do parteru normalizační zástavby ústecké Masarykovy (dříve Fučíkovy) ulice, která vznikla v návaznosti na politickým rozhodnutím podmíněnou demolici původní historické zástavby v 80. letech 20. století. Jan Fišer navíc v rámci tohoto výstavního projektu připraví pro toto specifické urbánní prostředí novou exteriérovou realizaci navazující na brutalistní architektonický koncept Transgasu ale zároveň oživující v současné době degradovanou a nefunkční atmosféru tohoto místa situovaného v samotném centru města Ústí nad Labem. Specifická, sociálním vyloučením ovlivněná atmosféra ústeckého panelového obytného bloku tak může rozvířit další debaty o utopických představách tvůrců pozdního modernismu i naprosto bezskrupulózních očekáváních tehdejších politických elit.  Historická tvorba Jana Fišera bude na výstavě konfrontována s aktuálními projekty dalších přizvaných umělců, které vznikly jako reakce na otázky spojené s historickým odkazem a také demolicí budovy Transgasu, podmíněné opět aktuálním, tentokrát ekonomickým, konkrétně developerským pozadím.

→ pozvánka
→ tisková zpráva