SMTWTFS
1
78910111213
14151617181920
2122232427
282930

Artur Magrot: OBĚŽIVO

Galerie 2 / 24. 4. — 27. 7. 2024

vernisáž 24. 4. 2024 od 18 hodin

 

Vystavující: Artur Magrot

Host:  Dušan Zahoranský

Kurátorka: Nina Moravcová

 

„Umění má komplexní vztah k moci. Na jedné straně může sloužit jako prostředek propagandy a udržování stávajícího stavu, na druhé straně však existuje dlouhá historie subverzivního umění, které se zaměřuje na kritiku a dekonstrukci dominantních ideologií a společenských norem. Umělci využívají různé taktiky a strategie, aby se stavěli proti moci – otevřeně, skrytě, skrze symboly a kódy, plánováním nebo realizací nových společenských uspořádání. Tyto aktivity, ať je pojmenujeme neoficiální, angažované, kryptické nebo aktivistické, kreativně využívají moc jako zdroj témat, postojů a strategií pro svou práci.“ (Magrot, 2023)

Těmito slovy uvozuje vizuální umělec Artur Magrot svou rozpracovanou disertační práci, v níž mapuje tento typ uměleckých projevů ve snaze proniknout hlouběji do sebereproduktivních procesů moci, které ve své tvorbě dlouhodobě zkoumá. Právě zájem o subverzivní umělecké strategie, v Magrotově pracích přítomný snad od samého počátku, představuje průsečík, v němž se střetává s uvažováním svého pedagoga a dlouholetého přítele Dušana Zahoranského. Zatímco se Magrot ve svých videoinstalacích a uměleckých projektech z posledních pěti let noří hluboko pod povrch žitých, často hraničních, zkušeností, aby se doptával po možnostech našeho fungování v rámci systému, který k nám není vždy zcela přátelský, Zahoranský dělá v podstatě totéž, jen úplně jiným způsobem. V duchu své dosavadní tvorby – věnované zkoumání komunikačních možností písma a znaku, přispívá do dialogu formou na první pohled banálních až absurdních komentářů. Prostřednictvím sdělení  zakódovaných do maximální zkratky však podává nejen koncentrovanou výpověď, využívá je jako rozbušku divákova uvažování. Podvratnost jeho gesta spočívá v tom, že své objekty a instalace v podobě oproštěných slov nebo z kontextu vytržených slovních spojení zasazuje do nečekaných situací. Poukazuje tím na jejich možné čtení hned v několika rovinách.

Společná instalace, kterou autoři připravili pro Galerii 2, sestává ze šesti stolů či spíše pracovních desek. Navazují v ní na Magrotův poslední umělecký projekt OBĚ-ŽIVO zrealizovaný v rámci autorova doktorandského výzkumu na pražské Akademii, v němž aktualizoval příběh odehrávající se na pozadí vzniku československé koruny. V ústecké výstavě však Zahoranský s Magrotem nahlíží pojem oběživa v širším kontextu. Akcentují v ní téma práce a její hodnoty. Je však i úvahou o distribuci, přerozdělování a doplňování energie, ale také o jejím odčerpávání a ztrátě. Ať už jde o energii nás samotných nebo o potenciál systému, který svou prací někdy tak trochu bezhlavě vyživujeme a udržujeme v chodu.

Nina Moravcová, kurátorka výstavy

 

Artur Magrot (*1985) v letech 2014 až 2020 studoval na pražské AVU v ateliéru Intermediální tvorba II pod vedením Jiřího Příhody, později Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského. V průběhu studia absolvoval stáž v ateliéru Nových médií Anny Daučíkové na AVU (2019) a zahraniční studijní pobyty na HFBK Dresden (2018) a UDK Berlin (2019). Studium na akademii ukončil v roce 2020 diplomovou prací Global Illumination. Tato videoinstalace byla zařazena do mezinárodní soutěže Startpoint Prize a oceněna na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. V minulých letech svou práci představil na samostatných výstavách THE KEY’S IN THE MAILBOX (GAMU, Praha 2023), Stupeň volnosti (Galerie Jelení, Praha, 2020) nebo Nebude to trvat dlouho (Start up, GHMP, 2016) aj. Je autorem dočasných i stálých realizací ve veřejném prostoru. V současnosti je studentem doktorského studia na AVU, kde také pracuje na 3D pracovišti. Je členem tvůrčího kolektivu FRAG a spoluzakladatelem projektu Ukradená galerie. 

 

Dušan Zahoranský (*1972) absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě ateliér profesora Juraje Bartusze. Věnuje se prostorové tvorbě, videu a fotografii. Ve výtvarné práci sleduje strategie, které mění obvyklé nazírání obrazu. Posuny rámu, manipulace s informacemi, bourání perspektivy, zmatení pozorovatele mají u publika probouzet aktivní nahlížení skutečnosti. Autora zajímá kdy, kde a proč jednou vzhlížíme na věci a děje jako na „obrazy” a naopak, kdy je jen nezúčastněně prožíváme. Schopnost poodstoupit, získat patřičnou distanci a uzřít sociální, historickou nebo poetickou situaci jako znak nesoucí konkrétní význam je pro Zahoranského zásadní poznávací zručností. Autor působí jako pedagog a kurátor. V současnosti vede na pražské Akademii výtvarných umění společně s Pavlou Scerankovou ateliér Intermédia II.