SMTWTFS
1234
56781011
121314161718
192022232425
262728

Jaroslav Prášil – Okolo bukového stolu

3. 3. – 8. 4. 2016

Vystavující: Alena Bílková, Jiří Černický, Jitka Géringová, Jiří John, Martin Kolář, Zdena Kolečková, Pavel Kopřiva, Stanislav Libenský, Adéla Matasová, Miroslav Prošek, Adriena Šimotová, Michaela Thelenová, Robert Vlasák

Prvním projektem, který symbolicky Dům umění Ústí nad Labem otevřel, byla moderovaná retrospektivní výstava Jaroslava Prášila – nepřehlédnutelné osobnosti zásadně spoluurčující podobu i charakter výtvarného umění v Ústí nad Labem již od 70. let 20. století. Volba tohoto autora je ve spojitosti s inaugurací nové výstavní instituce naprosto logická, neboť manifestuje vědomou návaznost na dosavadní vývoj lokální výtvarné scény. Koncepce výstavy je navíc obohacená o snahu postihnout předivo osobních vztahů, prostřednictvím kterých Jaroslav Prášil jemně ale soustředěně usměrňoval umělecké milieu v našem městě a především po roce 1989 formoval příslušníky nově nastupujících generací. Prášilova práce tak v usebraném dialogu komunikuje s díly jeho vzorů či uměleckých souputníků, jejichž vliv prostřednictvím výstavních prezentací či osobních setkání prostředkoval Estetický výraz Jaroslava Prášila je zdravě a přitažlivě nekompromisní, neomylný v kompoziční výstavbě, jemný v sametové hebkosti povrchů, důsledný ve volbě adekvátního formátu, postupu či výrazového prostředku. Na těchto principech autor vybudoval neopakovatelnou vyjadřovací strategii vymezenou intuicí, laskavostí, ale též zodpovědností a vědomým odříkáním.

Zmíněná klauzura by v těchto souvislostech mohla být mylně interpretována jako zprvu vynucená (do roku 1989), později dobrovolná izolace. Při podrobném prozkoumání charakteru rukopisu a vývoje tvůrčích snah Jaroslava Prášila – představených na této retrospektivní výstavě – však divák zajisté docení objevitelskou vášeň, s níž v nepřetržitém experimentu mísí různorodé původní technologie s odvážnou barevností a kompoziční zkratkou. Často si přitom pohrává s prvky převzatými z folklorního prostředí a tradičních řemesel, které přetavuje do autonomního uměleckého názoru, z něhož je v geometricky úsporném a jindy zase organickém tvarosloví zřejmá poučenost soudobými výtvarnými směry, například principy nové figurace, lyrické abstrakce a minimalismu.

A právě tyto nastíněné linie prostupují všemi odstíny tvorby Jaroslava Prášila a představují klíč k pochopení jeho uměleckých i životních postojů. Snad se divákům výstavy vyjeví stejně, jako se pozvolna vynořovaly jeho přátelům a následovníkům za dlouhých večerů v souručenství okolo bukového svým studentům (Adriena Šimotová, Jiří John, Stanislav Libenský, Adéla Matasová, Miroslav Prošek či Alena Bílková), a také s juveniliemi jeho žáků reprezentujícími především silný okruh autorů nastupujících na samotném začátku 90. let minulého století (Jiří Černický, Jitka Géringová, Martin Kolář, Zdena Kolečková, Pavel Kopřiva, Michaela Thelenová a o něco později Robert Vlasák).

Tvorba malíře, grafika a tvůrce neopakovatelných textilních šperků Jaroslava Prášila (1946) je od samého počátku, tedy od dob jeho studií na železnobrodské střední uměleckoprůmyslové sklářské škole a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, charakterizována neomylným citem pro lineární i barevnou skladbu vznikajícího díla s vytříbeným smyslem pro detail, stejně jako pro volbu a autenticitu nejvhodnější technologie a použitého materiálu. Silnou oporou a inspirací mu byl v dobách studií na obou školách jeho pedagog, sklářský výtvarník Stanislav Libenský, s nímž udržoval přirozený kontakt i v následujících letech. 

více o výstavě a doprovodném programu