Slavnostní zahájení výstavy proběhne ve středu 4/12/2024.
Přesný program vernisážového dne k nahlédnutí zde.
Pak si vzpomene na tu podivnou větu na konci jejich večeře v restauraci. Řekl jí, že se možná zmýlil v její totožnosti. Že ona je možná někdo jiný. „Sleduji Vás jako špion,“ napsal jí v prvním dopise. Takže ten špion je on. Zkoumá ji, dělá s ní pokusy, aby si dokázal, že není taková, jak se on domnívá! Píše jí dopisy pod jménem kohosi neznámého a potom pozoruje, jak se zachová…
[…]
Z okna už nebylo nic vidět, vlak byl v tunelu a ona měla dojem, že se vzdaluje od švagrové, od Jeana-Marca, od veškerého dohledu, od veškerého špehování, že se vzdaluje od svého života, od života, který se na ni nalepil, který ji tížil; v mysli jí vytanula slova: „ztracen z očí“ a byla překvapena, že cesta ke zmizení nebyla nevlídná, ale pod záštitou mytologické růže sladká a radostná.
„Sjíždíme čím dál níž,“ řekla dáma úzkostně.
„Tam, kde se nachází pravda,“ řekla Chantal.
„Tam,“ přitakal Leroy, „kde se nachází odpověď na vaši otázku: nač žijeme? Co je v životě podstatné?“
Milan Kundera – L´identité (Totožnost), 1997
(Český překlad Anna Kareninová, Brno: Atlantis, 2024.)
Mezinárodní skupinová výstava Totožnost zahajuje v Domě umění Ústí nad Labem sérii výstavních projektů, které se v letech 2024–2027 zaměří na kontextualizaci klíčových témat odrážejících specifika strukturálně narušeného Ústeckého kraje. Jedná se o problematiky formování identity v kontextu historického i aktuálního vývoje s důrazem soustředěným na budování kritické a otevřené komunity; komunitní spolupráce a alternativního vzdělávání jako aktivních nástrojů vzdorujících aspektům sociálního vyloučení; rozvoje krajiny v souvislosti s místními postindustriálními i globálními environmentálními procesy a v neposlední řadě navazování na tradici lokálních řemesel i hledání nových technologických perspektiv jako prostředků pro posilování trvale udržitelného rozvoje i kvality života.
Tradiční vnímání subjektivní i sdílené identity vychází v obecné rovině z historické a socio-kulturní zakořeněnosti, která se prosazuje jak v nejužším rodinném prostředí, tak v konkrétní komunitě a v daném místě touto komunitou utvářeném. Ústecký kraj tuto po staletí budovanou kolektivní identitu ztratil, a to pod vlivem celé řady faktorů, vnějších okolností a dějinných procesů. Vedle téměř absolutní proměny skladby místní populace v důsledku válečných a poválečných masových deportací, nejprve českého a židovského etnika a následně německých obyvatel, se hlavními aspekty této nenávratné ztráty staly rozsáhlá industriální exploatace a s ní spojená masivní likvidace historických sídel a kulturní krajiny související s expanzí povrchové těžby.
Jeho současní obyvatelé, kteří reprezentují čtvrtou generaci usazenou zde po jeho dosídlení, si toto narušení místní specifické identity stále palčivěji uvědomují a hledají cesty, jak ho smysluplně překlenout a formovat lokální spojení vhodná pro posilování identitární autonomie místních komunit. Činí tak v situaci, kdy se v globálním měřítku objevují typologicky nová vymezení identity – a to především v souvislosti s diskutovanými genderovými či environmentálními aspekty, politickými či ideologickými preferencemi a rovněž ve vztahu k virtuální kolektivní (sebe)projekci a (sebe)reprezentaci v online prostředí. Postupně budovaná socio-kulturní identita místa a jeho obyvatel se tak rozšiřuje i pod vlivem celého spektra otázek akcentujících roli sociálních sítí, online platforem či virtuálních projekcí v kontextu tohoto procesu.
Výstava Totožnost, chápaná jako příspěvek ke snaze o posilování individuálního i kolektivního sebeuvědomění, představuje různorodé umělecké přístupy akcentující téma identity. Ty vycházejí z tvůrčích i společenských zájmů oslovených autorek a autorů a zároveň kontextualizují specifické projevy této problematiky odehrávající se v odlišných, ale přesto v mnohém se prolínajících reáliích globálního světa.
Franziska Windolf, Meet The Memory Person: Mobile Installation Pamětník Ústí nad Labem, 2024, Foto: Filip Trubač
Valérie Leray, Soukromá firma a kamenolom, Liberec 2024 / Romský internační tábor 1939 (CZ)
Barbara Holub, KUNSTLANDSCHAFT, Slepá místa, černé díry, 2024
Zdeněk Svejkovský , ≡ , 2024
Darja Lukjanenko, Memory Metal, 2024
Pavlína Fichta Čierna, Jako bych nevěděla, co vím (verze 2024)
Rafani, Vliv, 2024, Foto: Lukáš Jasanský
Michaela Thelenová, Pod Lípou, 2024
Silvie Milková, Osoba X, 2024
Slaven Tolj, Boloňa, únor 2023, performance, ve vlastnictví umělce a Galerie Michaela Stock Vídeň, Foto: Nico Covre
Slovenská umělkyně Pavlína Fichta Čierna a česká fotografka Silvie Milková se soustředí na reflexi obecnějších rysů a hranic identity, když se zaměřují na otázky spojené s prostorem domova vnímaného jako odraz intimních vztahů a neviditelných přediv bytostně formujících naše názory a postoje, respektive na ideologizaci veřejného života reprezentovanou manipulativními systémy a mechanismy redukujícími lidskou jedinečnost na položku v seznamu viníků či obětí, podporovatelů či odpůrců.
K historické reflexi bývalých Sudet a aktuálnímu zpřítomnění jejich dramatického dědictví se obracejí rakouská multimediální autorka Barbara Holub, která v archivech i ve veřejném prostoru hledá stopy po rodinných předcích pocházejících z Ústí nad Labem, Michaela Thelenová reflektující postupné oživování lokalit opuštěných původními obyvateli prostřednictvím sousedských aktivit i trpělivého zvelebování a německá umělkyně Franziska Windolf, která v rámci participativních akcí komunikuje s diváky nad tématy exilu, uprchlictví, ztráty i hledání smysluplných perspektiv.
Francouzská fotografka žijící v Berlíně Valérie Leray navazuje na vlastní dlouhodobý průzkum přítomnosti míst, kde byli za druhé světové války v koncentračních táborech mučeni a zabíjeni Romové. Po dokumentaci těchto bolestí přeplněných pozemků ve Francii a Německu představuje v Domě umění Ústí nad Labem také snímky z Liberce reprezentující tíhu romského holocaustu i jeho přetrvávající zapomnění na našem území.
Darja Lukjanenko, pocházející z města Dnipro ležícího nedaleko frontové linie, je inspirována fyzikálními vlastnostmi kovových slitin schopných materiálové paměti v kontextu válečných událostí na Ukrajině, které jsou součástí bolestné dekolonializace tohoto prostoru od ruského a sovětského imperiálního vlivu, a mezigeneračních vztahů v centru rodin na pomezí historické nostalgie a nadějí i obav spojených s budoucností.
Záměna identity, její znejasnění, nestálost, ale také účelová manipulace aspektů spojených s projevy autenticity v mediálním prostředí a jejich ideologické zneužití jsou tématem série fotografií skupiny RAFANI, ve kterých její členové pomocí rafinované kamufláže procházejí simulovanou genderovou transformací.
Slaven Tolj žijící v Dubrovníku v drásavé performanci před diváky exponuje vlastní nahé tělo nenávratně poznamenané – stejně jako jeho vyjadřovací schopnosti – dvěma destruktivními ataky mozkové příhody. Věk a nemoc, nedokonalost a nefunkčnost jsou v jeho podání přemáhány důstojností odporu, autentičností touhy vzepřít se bolesti, vášní být i nadále sám sebou při vědomí nemožnosti čelit limitům vlastního fyzického stavu.
Zdeněk Svejkovský otevírá otázky reflektující nezadržitelné směřování identit do fluidního virtuálního prostředí sociálních sítí či počítačových herních krajin spojeného s fenoménem avatara reprezentujícího propojení fyzické a digitální totožnosti v digitálním prostoru.
Současný svět je deformován vlastní komplexitou. Smršťuje se do sebe a uvnitř rozpadá na mikročásti totožností. Vše v něm se navzájem zběsilým tempem přibližuje a zároveň náhle mizí v rýhách odcizení. Rychlost, útržkovitost, anonymita, nestálost, neklid utahují uzly v sítích obav a nejistot z budoucnosti i vlastních selhání. A přesto, hledat sám sebe, být součástí, otevřít se jiným, budovat a sdílet porozumění, nacházet a manifestovat vlastní identitu je i nadále imperativem existence a kondicionálem jejího smyslu.
Michal Koleček
Pavlína Fichta Čierna (SK), Barbara Holub (AT), Valérie Leray (FR/DE), Darja Lukjanenko (UA/CZ), Silvie Milková (CZ), RAFANI (CZ), Zdeněk Svejkovský (CZ), Michaela Thelenová (CZ), Slaven Tolj (HR), Franziska Windolf (DE)
Kurátor
Michal Koleček
Produkce
Kristýna Císařová
Zuzana Doleželová
Dominik Kobeda
Markéta Müllerová
Instalace
Jan C. Löbl
Jáchym Myslivec
Štefan Pecko
Karim Tarakji
tým DUUL
Grafický design
Přemysl Zajíček
Výstava je výstupem projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu, reg. č. CZ.10.02.01/00/22_002/0000210
Project RUR - Region University, University of the Region