Slavnostní zahájení výstavy proběhne ve středu 4/12/2024.
Přesný program vernisážového dne k nahlédnutí zde.

Pak si vzpomene na tu podivnou větu na konci jejich večeře v restauraci. Řekl jí, že se možná zmýlil v její totožnosti. Že ona je možná někdo jiný. „Sleduji Vás jako špion,“ napsal jí v prvním dopise. Takže ten špion je on. Zkoumá ji, dělá s ní pokusy, aby si dokázal, že není taková, jak se on domnívá! Píše jí dopisy pod jménem kohosi neznámého a potom pozoruje, jak se zachová…

[…]

Z okna už nebylo nic vidět, vlak byl v tunelu a ona měla dojem, že se vzdaluje od švagrové, od Jeana-Marca, od veškerého dohledu, od veškerého špehování, že se vzdaluje od svého života, od života, který se na ni nalepil, který ji tížil; v mysli jí vytanula slova: „ztracen z očí“ a byla překvapena, že cesta ke zmizení nebyla nevlídná, ale pod záštitou mytologické růže sladká a radostná.
„Sjíždíme čím dál níž,“ řekla dáma úzkostně.
„Tam, kde se nachází pravda,“ řekla Chantal.
„Tam,“ přitakal Leroy, „kde se nachází odpověď na vaši otázku: nač žijeme? Co je v životě podstatné?“

Milan Kundera – L´identité (Totožnost), 1997
(Český překlad Anna Kareninová, Brno: Atlantis, 2024.)

Mezinárodní skupinová výstava Totožnost zahajuje v Domě umění Ústí nad Labem sérii výstavních projektů, které se v letech 2024–2027 zaměří na kontextualizaci klíčových témat odrážejících specifika strukturálně narušeného Ústeckého kraje. Jedná se o problematiky formování identity v kontextu historického i aktuálního vývoje s důrazem soustředěným na budování kritické a otevřené komunity; komunitní spolupráce a alternativního vzdělávání jako aktivních nástrojů vzdorujících aspektům sociálního vyloučení; rozvoje krajiny v souvislosti s místními postindustriálními i globálními environmentálními procesy a v neposlední řadě navazování na tradici lokálních řemesel i hledání nových technologických perspektiv jako prostředků pro posilování trvale udržitelného rozvoje i kvality života.

Tradiční vnímání subjektivní i sdílené identity vychází v obecné rovině z historické a socio-kulturní zakořeněnosti, která se prosazuje jak v nejužším rodinném prostředí, tak v konkrétní komunitě a v daném místě touto komunitou utvářeném. Ústecký kraj tuto po staletí budovanou kolektivní identitu ztratil, a to pod vlivem celé řady faktorů, vnějších okolností a dějinných procesů. Vedle téměř absolutní proměny skladby místní populace v důsledku válečných a poválečných masových deportací, nejprve českého a židovského etnika a následně německých obyvatel, se hlavními aspekty této nenávratné ztráty staly rozsáhlá industriální exploatace a s ní spojená masivní likvidace historických sídel a kulturní krajiny související s expanzí povrchové těžby.

Jeho současní obyvatelé, kteří reprezentují čtvrtou generaci usazenou zde po jeho dosídlení, si toto narušení místní specifické identity stále palčivěji uvědomují a hledají cesty, jak ho smysluplně překlenout a formovat lokální spojení vhodná pro posilování identitární autonomie místních komunit. Činí tak v situaci, kdy se v globálním měřítku objevují typologicky nová vymezení identity – a to především v souvislosti s diskutovanými genderovými či environmentálními aspekty, politickými či ideologickými preferencemi a rovněž ve vztahu k virtuální kolektivní (sebe)projekci a (sebe)reprezentaci v online prostředí. Postupně budovaná socio-kulturní identita místa a jeho obyvatel se tak rozšiřuje i pod vlivem celého spektra otázek akcentujících roli sociálních sítí, online platforem či virtuálních projekcí v kontextu tohoto procesu.

Výstava Totožnost, chápaná jako příspěvek ke snaze o posilování individuálního i kolektivního sebeuvědomění, představuje různorodé umělecké přístupy akcentující téma identity. Ty vycházejí z tvůrčích i společenských zájmů oslovených autorek a autorů a zároveň kontextualizují specifické projevy této problematiky odehrávající se v odlišných, ale přesto v mnohém se prolínajících reáliích globálního světa.