Neustále si myslíme, že máme vše. Neustále si myslíme, že celý svět existuje jen okolo nás. Že vše, co známe a máme, je nekonečné. Neustále se domníváme, že nic není nemožné. Když se ovšem podíváme do minulosti, zjistíme, jak moc se mýlíme. Jak moc toho zmizelo a stále mizí. Jak moc přicházíme o moc. Jak moc nám zaniká vše, co bychom mohli rozvíjet dál. Stojíme sami na neustálém počátku. Stojíme sami se snahou zanechat nějakou stopu. Jenže naše stopa je otiskem nás samých na zasněžené cestě. Přesné linie odtály a zmizeli jsme s ní. Učíme se neustále všemu od začátku. Hodnoty vem čert.
Stavem náš příběh začíná. Stav - to je něco. Když se likvidoval velký ateliér, nevešel se do koncepce nového formátu ateliéru. Měl se vyhodit. Bylo mi ho líto, zželelo se mi ho. V hlavě se zrodila myšlenka romantických večerů u stavu, tkaní vlastního sukna, idealizovaného venkovského života ještě před vznikem instagramových filtrů. Skutek útkem utek. Roky stál na sále sám, roky stojí na sále a čeká na svůj první prošluk. Z tisíce hodin, které prožívám, jsem nedokázal ani jedinou věnovat své ideji. Nevím, jestli mi chyběla odvaha, nebo jsem jen nebyl schopen dát přednost sobě samému před ostatními. Myslím, že ne. Spíš mi chybí představa, že bych měl koncentrovat sám sebe do momentu odtržení od plochého světa, a konečně tvořit sám za sebe a zapomenout na potřebu být součásti plošnosti. Hledám v horizontu pevný bod a pokusím se za ním jít, nekonečnost plání mě ovšem vysiluje Haleluja.
Právě je čas na první prošluk. Prošluk (často také označovaný jako prošlap nebo průšlap) je odborný termín z textilního oboru, který označuje dočasnou mezeru (otvor) mezi dvěma vrstvami osnovních nití na tkalcovském stavu.
Dalším bodem mé nedokončenosti je fascinace vzorníkovými knihami, které jsou jedinou připomínkou zaniklého severočeského textilního průmyslu. Jde o touhu digitalizovat svět schovaný v muzeích a předat jej široké veřejnosti ke studiu. Je to sen o barevném a bohatém světě našich předků, který je uchován pouze v černobílých představách maximálně sépií vybledlé lidské existence. Je to svět před vítězstvím ropy nad hmotou. Videa a digitalizace jsou autorským dílem Jáchyma Myslivce.
Móda začíná jako idea. Jako obraz, který se zjevuje dřív, než se dá uchopit . Od této chvíle slibuje eleganci, lesk a výjimečnost, ale její podstata se často drží v odstupu — je vždy o krok napřed, „někde jinde“, a právě proto může zůstávat nedosažitelná. Jenže každý představa potřebuje něco hmatatelného. Ve chvíli, kdy tento sen začneme zkoumat nejen očima, vnímáme váhu materiálu, strukturu, technologii i práci, která je v ní uložená. Pod hladkým povrchem obrazů se skrývá proces, který trvá: čas učení, zkoušení, párání a znovušívání, čas přesnosti i omylu.
Řemeslo není nostalgický detail ani romantická kulisa. Je to rytmus, který je do módy vepsaný. V dnešní době, kde se všechno zrychluje a kde rychlost působí jako nová norma, se řemeslo někdy zachovává jen zdánlivě: jako estetická reference, jako marketingová značka „autentičnosti“, která má potvrdit hodnotu výrobku, aniž by musela být skutečně odpracovaná.
Výstava otevírá prostor mezi snem a výrobou. Mezi tím, co móda slibuje, a tím, co stojí za její možností vůbec existovat, nehledá jednoduché odsudky ani nostalgické návraty. Spíš se ptá, co dnes znamená čas v módě: čas práce, čas materiálu, čas čekání, čas proměny. Připomíná, že řemeslo je o čase — a že bez času se sen o fashion mění v rychlou imitaci sebe sama. Mezi nedosažitelným a dostupným, mezi originálem a kopií, se otevírá prostor pro kritické čtení módy. Pro návrat k tomu, co se v obraze často ztrácí: k vrstvení, k detailu, k důsledkům a k rukám, které drží sen pohromadě.
Před čtyřmi lety jsem pro Honzu začal digitalizovat vzorkové knihy ústecké textilky rodiny Wolfrumů. Listování těmito objemnými svazky, plnými vlněných látek a dokladů o precizním žakárovém soukání, pro mě nebylo jen technickou archivací. Byl to bezprostřední kontakt s mizející zkušeností a pamětí spojenou s řemeslem, které z našeho regionu prakticky vyprchalo. Původní úvaha o vzniku videa, které by dokumentovalo proces listování archivem, se postupně transformovala do média mně bližšího – do statického, a přesto živého obrazu.
Klíčovým aspektem této instalace je záměrná nestálost. Snímky jsou stále světlocitlivé, a proto zůstávají skryté za oponou. Samotným pozorováním, kdy divák závěs odhrne a vpustí na dílo světlo, se obraz začíná pomalu proměňovat a zanikat. Objevování se tak stává aktem řízené destrukce. Čím více se na fragmenty minulosti díváme, tím více je nenávratně ztrácíme.
Za závěsy jsou umístěny velkoformátové kontaktní kopie a fotogramy oněch vzorníkových knih, vytvořené pomocí několika experimentálních fotografických postupů. Dominantní je lumen print, technika využívající extrémní přeexpozici fotopapíru, kdy se obraz stává viditelným i bez chemického zpracování. Některé listy jsem pouze lehce ustálil, aby proces degradace neprobíhal tak agresivně, což zároveň vyvolalo specifické barevné posuny. Druhou metodou je lith print, který vychází z klasického zvětšování, ale díky pozměněnému vyvolávání dosahuje velmi měkkých středních tónů s hřejivými barevnými nádechy. Kyanotypie se v souboru objevuje okrajově – její využití zde odkazuje k principu vzorníku a možnostem tónování, které doplňuje barevnou škálu mizející paměti.
Jáchym Myslivec
Kurátorský tým
Kristýna Císařová
Jan C. Löbl
Umělecká instalace
Jan C. Löbl
Video instalace
Jáchym Myslivec
Grafický design
Přemysl Zajíček
Fotografie
Radek Šrettr Úlehla
Výstava je součástí festivalu Design Ústí. / The exhibition is part of the Design Ústí festival.
Výstava Stitched Dream je součástí Strategického projektu RUR realizovaného UJEP, který získal podporu z prostředků Fondu spravedlivé transformace, CZ.10.02.01/00/22_002/0000210.