Severní Čechy, obzvlášť pak oblast podkrušnohorské kotliny, patří od pravěku ke kontinuálně osídleným oblastem. Toto území je zajímavé mimo jiné i tím, že nabízí ideální životní podmínky, ovšem tak trochu podmíněně, tedy jen pokud se o ně člověk žijící v bývalých jezerních kotlinách a přilehlých podhorských údolích sám přičiní. A tak se v historických epochách generacím bližších i vzdálenějších předchůdců v této oblasti střídaly „hubené“ i „tučné“ roky podle toho, jak ochotní, vstřícní, obětaví a přemýšlivý lidé utvářeli její charakter.
Ústecko, Teplicko, Děčínsko, Mostecko, Chomutovsko nebývaly od středověku primárně či výlučně kraji zemědělskými. Jejich tvář utvářely v souladu s tvaroslovím krajiny schopnosti a dovednosti jejich obyvatel, kteří zpětně krajinu svými aktivitami proměňovali a posouvali k blahobytnějším zítřkům. Postupem času tak za pomocí nerostného bohatství, lokálních přírodních materiálů, větru, vody, posléze i páry, a nakonec elektřiny vybudovali zářné příklady příkladné kohabitace člověka a kulturní krajiny. Fascinujícím příběhem trvajícím již přes deset tisíc let se jen za měnících se historických kulis ocitáme opakovaně v situaci jedince, který má na výběr – zplanět, trpět, stát se apatickou vykořeněnou, pasivní bytostí, anebo přičinlivým, aktivním spolutvůrcem světa, jenž ho obklopuje. K tomu, aby se mohl odehrát „zázrak“ druhé ze zmíněných možností, je však zapotřebí být pokorný, trpělivý, dychtivý, ovládat příslušné dovednosti a zručnosti, vymýšlet inovativní formy konkrétních aktivit a aplikovat nejvhodnější pracovní postupy na situace a materiály, které lze s nimi ideálně spárovat.
Již od dob mladšího paleolitu a neolitu se tak v této oblasti uskutečňuje zápas o co nepříhodnější a nejefektivnější přizpůsobení se přírodním i dobovým společenským podmínkám, které – kromě lidí, jež přicházejí a odcházejí – reprezentují artefakty a s nimi spojené výrobní postupy. Ať už se ve svých úvahách pozastavíme ve fázi prvotního vzniku solitérních artefaktů v období technologického dávnověku, nebo u předělu mezi rukodělnou, manufakturní a průmyslovou produkcí, vždy nás v souvislosti s nimi překvapí a doslova uhrane míra inovativnosti a kreativity, které jsou s těmito pochody a procesy odpradávna bytostně provázány. Je v podstatě jedno, zda si za příklad zvolíme produkci truhlářských výrobků, keramických užitných předmětů, skleněných nádob či vánočních ozdob, anebo z proutí pletených košíků, textilních krajek a výšivek, pekařských výrobků, knihařských a grafických produktů, popřípadě výrobu mechanických nástrojů, strojů, hraček a dalších „udělátek“. Všechny výše zmíněné typy výstupů z pracovních procesů byly totiž zároveň součástí širších kulturních celků založených na základech lokálních tradic, inovativních přístupů, dlouholetého pilování technologických dovedností, přítomnosti kvalitních surovin, využití přírodních energetických zdrojů, rozvíjející se infrastruktury a kreativního myšlení.
Výstava ŘEMESLA v různých formách souznějícího tvůrčího dialogu přináší současnou uměleckou reflexi řemeslných postupů vymaněných z jejich původní funkční, tedy užitkem podmíněné podstaty, která je v zastoupených dílech přetavena do polohy uměleckého artefaktu. Na výstavě jsou prezentována díla autorů a autorek sofistikovaně překračujících magickou hranici mezi řemeslnou a tvůrčí podstatou vzniku uměleckého díla, mezi „designem“, „užitým“ a „volným“ uměním, díla, jejichž účinek je vystaven na procesuální podstatě zachycující trajektorii jejich vzniku (nebo i zániku), díla participativní kolektivní praxe bořící předěl mezi autorstvím tvůrčího individua a pasivní konzumací umění diváky a divačkami. Zastoupení autoři, autorky a autorské kolektivy zhmotňují vize a odhodlání předešlých generací obývat tento kraj a zaplňovat ho krásou snoubící se s užitkem a naléhavým vzkazem pro budoucí generace. Po právu jim tak náleží historická úloha strážců kulturního dědictví, správa komunitně sdíleného, možná aktuálně zanedbaného, nevycíděného „rodinného stříbra“.
Vystavující: Eva Brodská, Julia Ciunowicz, Werner Gasser, Bela Juttner, Šejla Kamerič, Judita Levitnerová, Jimena Mendoza, Martin Papcún, Tadeáš Podrácký, Matea Šabić Sabljić, Lada Semecká, Petr Stanický, Jindra Viková
Kurátor
Michal Koleček