Slavnostní zahájení výstavy
proběhne ve středu
17. září 2025 v 18 hodin.
Komentovaná prohlídka
výstavy s umělkyní a kurátorem Michalem Kolečkem
proběhne od 17 hodin.
Výstavní projekt Ilony Németh připravený pro Dům umění Ústí nad Labem a nazvaný Křehké zahrady v adaptaci přirozeně navazuje na dlouhodobý zájem autorky o problematiku zahrad rozvíjený v různých kulturních, společenských, environmentálních či socio-ekonomických souvislostech. Tento zájem byl v posledních letech manifestován například prostřednictvím projektu Plovoucích zahrad (Zahrada budoucnosti a Léčivá zahrada) prezentovaných na výstavě documenta fifteen v Kasselu v roce 2022 a v širším záběru také v rámci rozsáhlého mezinárodního výzkumného, uměleckého a výstavního projekt Eastern Sugar realizovaného od roku 2017 do současnosti.
Iniciačními body výstavy Ilony Németh se potom staly dva vzájemně se prolínající koncepty. První z nich vyrůstá ze site-specifické permanentní instalace nazvané Když jsme přišli… 1., kterou autorka realizovala v Paříži na Montmartru v zahradě rezidenčního centra Cité Internationale des arts, přičemž v Ústí nad Labem představuje její galerijní variantu Když jsme přišli… 2. Druhý koncept je manifestací soustředěného zájmu autorky o postupně zanikající stromořadí tújí v jejím bydlišti v Dunajské Stredě pod vzrůstajícím vlivem environmentálních změn. Prostřednictvím důkladné dokumentace tohoto nezadržitelného procesu a s využitím jeho stop v podobě dřevěného materiálu Ilona Németh nastoluje otázky spojené s kritikou extenzivního společenského a ekonomického rozvoje.
Na tyto dva projekty v kontextu výstavy v Domě umění Ústí nad Labem navazuje nově vznikající instalace Mobilní zábrany, na jejíž produkci se podílela společnost Ideal Standard s. r. o. z Teplic v Čechách. Zábrany vyrobené z ušlechtilé sněhobílé keramické hmoty přehrazují prostor galerie a usměrňují pohyb návštěvníků výstavy. Svoboda a kreativita uměleckého vyjádření je konfrontována s procesy restrikce, dominance, omezení a ovládnutí, které důvěrně známe z různých typů veřejného prostoru. Zábrany na svém povrchu nesou stopy po výrobním procesu, které narušují jak jejich dokonalost, tak zdánlivě neotřesitelnou moc.
Výstavní expozice v Domě umění Ústí nad Labem je doplněna rozměrnou tapiserií nazvanou Bod krystalizace, která zaznamenává odstřel komínu cukrovaru v Pohronském Ruskově, postaveném v roce 1896, dne 8. 2. 2024. Tento cukrovar se stal – stejně jako celá řada dalších středoevropských cukrovarů – obětí postupující globalizace a s ní spojených přesunů výroby do regionů s levnou pracovní silou. Tento komín autorka v rámci knihy Eastern Sugar ve formě umělecké akce zařadila do seznamu slovenských kulturních památek. Transformace snímku dokumentujícího likvidaci komínu do tkaného média reprezentuje snahu Ilony Németh vytvořit protiklad zániku ve formě vypjatého gesta estetizující uměleckoprůmyslové produkce.
Procesuální instalace Sféry z růží složená ze stovek květů, fotografie z výstavy Flora Bratislava z roku 1972 a potištěných keramických obkladů v prostoru a videoprojekce Loď potom posilují vysoce osobní a zároveň kritický charakter autorčiny umělecké práce, neboť tematizují aspekty spojené s rodinnou historií, kterou zasazují do širších společenských, kulturních a environmentálních souvislostí.
V rozhovoru s autorkou pořízeném v souvislosti s instalací Když jsme přišli… 1. uvedla kurátorka Cité International des Arts Nataša Petrešin-Bachelez, o tvorbě Ilony Németh následující: „… je pozoruhodné, že dokážete zbadať krásu, odhaliť niečo zaujímavé alebo priťažlivé aj tam, kde to iní nevidia. Niekedy vašu pozornost´upúta existujúca, niekedy chýbajúca konštrukcia, inokedy nejaká situácia alebo forma. Myslím, že vo vašej umeleckej praxi sa to prejavuje naozaj vel´mi intenzívne. Zdá sa mi, že sa zaujímate aj o veci, ktoré sa iným môžu zdať zbytočné, pre históriu bezvýznamné.“
Když jsme přišli… 2.
Bod krystalizace
Mobilní zábrany
Sféry z růží
Loď
Ilona Németh patří k porevoluční generaci umělců a umělkyň, jejichž tvorba je přímo spojená s prostorem střední Evropy a jejím vývojem před i po roce 1989. Její dílo je řazeno k post-feministickému a angažovanému umění. Je tvůrkyní site-specific a „context-sensitive“ instalací v galeriích i ve veřejném prostoru. V roce 2001 realizovala s Jiřím Surůvkou projekt pro Československý pavilon na Benátském bienále. V roce 2022 vystavovala, jak již bylo zmíněno, na documenta fifteen v Kasselu. Na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě vedla Ateliér IN, nyní působí jako profesorka na Fakultě architektury Slovenské technické univerzity v Bratislavě, kde spoluzakládá studijní program Umění ve veřejném prostoru.
Ilona Németh se od počátku své profesionální tvůrčí dráhy vydávala cestou angažované umělecké výpovědi využívající nástroje a prostředky komunitně orientované site-specifické tvorby, s velkým impaktem na pečlivě volenou cílovou skupinu adresátů, odvážně a nekompromisně kladené otázky i upřímně a důsledně hledané odpovědi týkající se předmětu jejího dlouhodobého uměleckého výzkumu. Dílčí věci veřejné, nerovnováha, disproporce, vyloučení, se pro ni stávají inspiračním zdrojem, stejně jako majákem osvětlujícím širší politické souvislosti a glosující, či čím dál častěji i predikující další politický vývoj.
Vysoce sofistikovaným způsobem tato umělkyně ohledává historické, sociální, ale i ekonomické kořeny problémů, které ji inspirují, snaží se je pochopit prizmatem širších souvislostí a dohledávat komplexní příčiny neuralgických bodů, které se objevují v naší přítomnosti a které, pokud by nebyly pojmenovány, mohou se negativně podepsat na parametrech určujících naši budoucnost. Ve svých technicky a technologicky náročných, často monumentálních instalacích uplatňuje materiály i výrobní postupy, které obvykle využívají architekti a urbanisté (beton, keramika, porcelán, textil, dřevo). Sebevědomě překračuje hranice mezi osobní zkušeností a celospolečenským zadáním, mezi privátním vlastnictvím a veřejným zájmem, mapuje kapitalizaci veřejného prostoru, včetně veřejnoprávních médií i politické klima a detekuje problémy spojené s akceptací individuální či společenské odlišnosti a intolerance. Komplexně uchopená senzitivita lidské bytosti – společensky odpovědné tvůrkyně žijící ve čtvrtině 21. století – samozřejmě nemůže opomíjet ani otázky spojené s environmentálně reflektivními způsoby umělecké praxe odrážející disharmonii a nezvratnost klimatické změny.
Kurátor
Michal Koleček
Produkce
Kristýna Císařová
Zuzana Doleželová
Dominik Kobeda
Markéta Müllerová
Instalace
Jan C. Löbl
Jáchym Myslivec
Štefan Pecko
Karim Tarakji
tým DUUL
Grafický design
Marek Fanta
Spolupráce: Ideal Standard s. r. o., Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem; Cité Internationale des Arts Paríž, Gandy Gallery Bratislava