Ptáci, tyto křehké bytosti, nás fascinují svým pohybem a tajemným životem od nepaměti. Díky své schopnosti létat na dlouhé vzdálenosti a skrývat se ve výškách vedou utajený dvojí život na různých kontinentech. Estetické kvality jejich těl, ale i zpěvu, jejich sociální komunikace a létání vyvolávají naši zvědavost a touhu. Umělecké zobrazení ptáků má dlouhou historii, nejstarší příklady můžeme nalézt už v době kamenné. Ptáci byli pro lidskou společnost po staletí mnohovrstevnatým symbolem, ať už to byl mytologický příběh o Ikarově pádu, křesťanské zobrazení duše či ducha svatého, kanárci v kleci nebo Hitchcockův slavný horor.

Mezinárodní výstavní projekt CVRLIKAT. Umění z ptačí perspektivy připravily společně Pavlína Morganová a Petra Stegmann. Premiéra výstavy se konala pod názvem Gezwitscher: Kunst aus der Vogelperspektive 8. 7. – 10. 9. 2023 v Kunshalle Wilhelmshaven v Německu, současná výstava v Domě umění v Ústí nad Labem je částečně obohacenou reprízou. Představuje rozmanitý soubor slavných ale i méně známých děl, jež spojuje tématika ptáků. Na výstavě jsou zastoupena díla od 60. let 20. století až do současnosti, a to jak konceptuální povahy, tak kresby, fotografie, sochy, objekty nebo malby. Výstava záměrně staví do kontrastu díla z různých zemí a z různých period. Vznikla díky dlouholeté spolupráci kurátorek, jejich sdíleným zájmům, ať už se jedná o konceptuální a performativní umění nebo ptačí zpěv. Navíc spojila dvě marginalizovaná místa s pohnutou historií – přístavní město Wilhelmshaven na severu Německa nazvané po svém zakladateli, pruském králi Vilémovi I. a Ústí nad Labem, průmyslové a univerzitní centrum severočeského regionu. Stejně jako v případě Wilhelsmhavenu byl urbanistický ráz Ústí nad Labem na konci druhé světové války nenávratně proměněn spojeneckým bombardováním. Obě města spojuje řada dalších aspektů, pro nás je však ten nejzajímavější historická přítomnost výjimečných institucí zaměřených na studium a ochranu ptáků. V roce 1908 založil ústecký podnikatel Heinrich Lumpe v prostoru bývalé cihelny na divokém skalnatém svahu, kde dnes sídlí ZOO, ptačí rezervaci tzv. Natur- und Vogelschutzpark. Na rozsáhlém pozemku postupně vybudoval řadu staveb a zákoutí, která byla příznivá pro hnízdění zpěvného ptactva. Ve dvacátých letech se tzv. Lumpepark otevřel veřejnosti, vyjma pro ptáky choulostivého období jarního hnízdění a zimního krmení. Cílem přírodního zábavního parku byla od počátku ochrana ptactva a osvěta. Ve Wilhelmshavenu zase sídlí Institut für Vogelforschung, založený v roce 1910 jako tzv. Vogelwarte, druhá nejstarší instituce na světě se zaměřením na sledování a výzkum ptactva. V současné době se institut zaměřuje především na výzkum ptačí migrace.

Výstava CVRLIKAT. Umění z ptačí perspektivy do jednoho celku shromáždila řadu pozoruhodných uměleckých děl. Je až s podivem, jak se téma létání, proměny v ptáka, ptačího zpěvu a života promítá do umělecké tvorby nejrůznějších osobností. Výstavu otevírá faksimile slavného Fly piece [Leť] (1963) Yoko Ono, který je lapidární výzvou k létání, a Tentativo di volo [Pokus o létání] (1970) Gino de Dominicis – performance v níž tento dnes téměř zapomenutý italský umělec opakovaně skáče z vysokého kamene a odhodlaně mává rukama ve snaze naučit se létat. Unikátní je též reinstalace sound environmentu Mariny Abramović, který původně vystavila v roce 1972 před Bělehradským studentským centrem. V projektu jsou zastoupeny i další klíčové ženské umělkyně 20. století, např. VALIE EXPORT nebo Ana Mendieta, obě se záznamy znepokujících performancí. Ze starších performativních děl má na výstavě své místo též dokumentace akcí českých bodyartistů Karla Milera a Jana Mlčocha nebo legendárního happeningu Bird Feast [Ptačí slavnost] (1969), který spolu s rockovou kapelou The Primitives Group připravili Zorka Ságlová, Jan Ságl, Ivan Jirous a Věra Jirousová. Známý český fotograf Jan Ságl se pak představuje i samostatně konceptuálním projektem Vlaštovky (1975), v němž fotografie vlaštovek usazených na drátech posloužily jako partitura. Vedle něho pak můžeme postavit německého fotografa Jochena Lemperta, který se k umělecké práci dostal skrze fotografování přírody v pozici biologa. Ságlovi i Lemperovi je vlastní prozkoumávání média fotografie po technické i estetické stránce. Téma ptáků se v jejich tvorbě kontinuálně objevuje tak jako v případě severočeského malíře Jiřího Kubového. Ten od 80. let dekonstruuje médium závěsného obrazu skrze nejrůznější konceptuální postupy. Naprosto odlišnou estetikou se vyznačují konceptuální kresby holubů slovenského umělce Petera Bartoše. Doplňují je kresebné záznamy ptačího zpěvu dnes už nežijící české umělkyně Olgy Karlíkové nebo kresby ptačích predátorů, sov a orlů vytvářené se zavřenýma očima, současné přední izraelské umělkyně Yehudit Sasportas. Kresby amerického umělce Marka Diona zase odkazují k rozsáhlým muzeálním instalacím, v nichž tématizuje apropriaci přírody člověkem.

Současná tvorba je na výstavě zastoupena německým sochařem Matthiasem Garffem, jenž se proslavil sochami ptáků vytvořených z nejrůznějších materiálů a odpadů. Jejich věrné, ale mnohokrát zvětšené napodobeniny budí úsměv i zamyšlení. Podobnou dvojznačností, kombinací tragikomiky a abstrakce se vyznačuje objekt s preparovaným papouškem slavného německého umělce Via Lewandowského. Švýcarská umělkyně Julia Steiner zase nechala odlít preparovaného ptáka do bronzu, diváci mohou tuto působivou sochu rozpohybovat a opět nechat létat. Videoperformancí Playing to the Birds [Hraní pro ptáky] (2019) se prezentuje současná německá umělkyně Annika Kahrs, která nechala v působivém prostoru zámku za přítomnosti mnoha ptáků v klecích zahrát skladbu Franze Liszta Légende No. 1 inspirovanou kázáním sv. Františka z Assisi. Nejmladší generaci reprezentuje autorská dvojice Margarita Ivy a Bystrík Klčko, kteří se seznámili při studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jejich znepokojující instalace The Birds in My Homeplace Imitate the Whistles of the Rockets [Ptáci v mém rodném městě imitují zvuk raket] (2023), přímo reaguje na probíhající válečnou krizi na Ukrajině.

Kritický akcent přinesla do výstavy též polská umělkyně Diana Lelonek, která se ve své tvorbě opakovaně zabývala dopady lidské činnosti na ptačí a zvířecí říši. Skrze zvukovou instalaci Endling [Vymření] (2019) zpřítomňuje vyhynulé ptačí druhy. To tématizuje též projekt Séance Vocibus Avium [Seance hlasů ptáků] (2008) Wolfganga Müllera, německého výtvarného umělce, hudebníka a autora řady knih. Stejně jako řada dalších vystavujících je amatérským ornitologem. Na výstavě je zastoupena i mezinárodně uznávaná česká umělkyně Eva Koťátková, jež se tématu ptáků kontinuálně věnuje jak ve svých kresbách a kolážích, tak i objektech a instalacích. Za pozornost jistě stojí i její audio projekt Becoming a Bird [Stávání se ptákem] (2016).
Jak je z tohoto krátkého výčtu patrné, výstava CVRLIKAT. Umění z ptačí perspektivy představuje různorodé umělecké perspektivy a autorské výpovědi. Znepokojujícím způsobem se v řadě děl dotýká aktuálních společenských i ekologických krizí. Skrze širokou škálu současných médií nabourává hranice mezi zvířecím a lidským společenstvím, kriticky nahlíží vzájemnou interakci, s obdivem ohledává estetické rozdíly a zároveň se dotýká nadčasových existenciálních hodnot našeho světa.