SMTWTFS
134
568910
1213141617
19202122232425
262728293031

Jaroslav Prokeš – >bez předmětu<

11. 4. – 24. 5. 2019
galerie 2
„…má nějaký smysl vyčistit si prostor kvůli prázdnotě?“
Samuel Beckett

vernisáž výstavy: 10. 4. 2019 v 17:30

Na první pohled nic k vidění, ale je tomu opravdu tak? Výstava Jaroslava Prokeše <bez předmětu> rozvíjí motiv prázdna ve výtvarném umění. Uměleckou instalací navazuje Prokeš na svoji dlouhodobou snahu nakládat s prázdnem jako s předmětem a materiálem díla. Název díla <bez předmětu> je aluzí na e-mailové oznámení zprávy bez uvedení předmětu komunikace, přičemž samotný takto označený mail obsahuje sdělení.
Pro galerii 2 Domu umění Ústí nad Labem Prokeš připravil instalaci, při níž využívá snímání a zpětné projekce prázdné plochy a prostoru. Jedná se přitom o provázaný záznam a tři projekce nebarevného světelného pole. Konkrétní prázdné místo je v jednom okamžiku vnímání vyjevováno zároveň jako černý prostor, čistá zeď a světelné bílé pole. Manipulací fyzické struktury galerijního prostoru a upozaděním barevnosti se autor snaží poukázat na vztah prázdné plochy a prostoru. Odhaluje jedinečné místo, které definuje bílý, šedý (v denním světle nespatřitelný) a černý formát vycházející z běžné nabídky velikostí formátů projektorů.

V instalaci pracuje Prokeš se základními vztahy světla, plochy a prostoru se zřetelem k přirozenému dennímu cyklu a konkrétním podmínkám galerie. Počítá s projekcemi za přirozeného denního světla a při poklesu jeho intenzity (oblačnost, večer, noc) samotná instalace na tuto změnu reaguje. Aby bylo možné tuto proměnu sledovat, „projekce by v ideální případě běžela 24 hodin denně,“ říká Jaroslav Prokeš. Site-specific instalace <bez předmětu> prezentuje vztah mezi reálným prostorem, plochou, jejich digitálním záznamem a jejich následným přepisem formou projekce.
Prázdno, nic – určitá absence něčeho, když je tvůrčím způsobem zpracováváno, tak i přes veškerou snahu vždy někam odkazuje. Stává se symbolem neuchopitelného, dočasně nepřítomného. Z pohledu psychofyziky, dle tzv. Webern-Fechnerova zákona, se prázdno stává významově naplněným v kontextu svého okolí. Nepřímou úměrou tedy nic (prázdno) nebo i minimum čehokoliv nabývá na pozornosti. V umělecké tvorbě můžeme pozorovat, že i ty minimální vizuální podněty, vyprázdnění či vyčištění něčeho působí nakonec silnějším dojmem (např. bílé plátno Kazimíra Maleviče, prezentace prázdné galerie „Le Vide“ Yvese Kleina či ze současníků Rachel Whiteread ad.). Fenomén prázdna – určitého prostorově ohraničeného nic, což je samo o sobě oxymorón, se stává tematickým motivem v umění i díky vlivu východní filosofie a popírání popisování prostoru pouze jako geometrického nebo perspektivně zachyceného (např. v dílech Marcela Duchampa, Johna Cage, Jamese Turrella aj.).
Jaroslav Prokeš a Adéla Machová

O autorovi
Jaroslav Prokeš (*1977 ve Frýdlantu) vystudoval ateliér Skla v architektuře u prof. Mariana Karla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 2006 pracuje jako odborný asistent u Stanislava Zippeho v ateliéru Vizuální komunikace na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V současné době studuje doktorský obor Vizuální komunikace na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a zabývá se problematikou prázdného prostoru ve výtvarném umění. Jaroslav Prokeš se dlouhodobě věnuje site-specific instalaci. Prokešovy na první pohled minimalistické instalace jsou svébytným zásahem do aktuálního prostoru, který doplňuje autorovo tvůrčí uvažování o dematerializaci díla, absenci obrazu či ztrátě vnímání génia loci. Používá prázdno, světlo, stíny, tmu jako sochařský materiál, přičemž explicitně využívá nových médií a prostorových dispozic. Nehmotné se stává předmětem díla a vytváří jeho podstatu – obsah a význam určený divákovi.
→ www.jaroslavprokes.cz

Kurátorka výstavy: Adéla Machová

pozvánka
plakát
tisková zpráva