SMTWTFS
123456
789111213
14151617181920
21222324252627
28293031

Vize obrazu

24. 9. — 4. 11. 2020 / hlavní sál

 

Vernisáž proběhne 23. 9. 2020 od 18:00 hodin.

Od 16:30 hodin se můžete těšit na komentovanou prohlídku s kurátorkou výstavy. Vzhledem k aktuálním hygienickým opatřením se bude komentovaná prohlídka konat v maximálním množství 10 osob. Ve vnitřních prostorách galerie mějte prosím roušky čí jinak zakrytá ústa a nos. Děkujeme za pochopení.

Vystavující: Daniel Hanzlík (ČR), Małgorzata Szymankiewicz (POL), Elisa Muliere (ITA), Kitso Lynn Lelliott (JAR), Brian Wekesa (KEN), Aniela Wesoły (POL)

Kurátorka: Adéla Machová

Výstava Vize obrazu přibližuje perspektivu vnímání uměleckého díla a odkazuje k nezbytné aktivizaci vlastní mysli, kdy se z pouhého dívání se na zobrazované (angl. „image“), stává viděné. Přijměte jako divák roli čtenáře vizuálního vyprávění. Nebojte se tzv. nahlédnout za rám obrazu, prozkoumat prostředí, ve kterém je dílo prezentováno, zajímat se o autorovy inspirace, kontext vzniku díla a v neposlední řadě převést myšlenky, fantazie a představy do slov, která nám pomůžou rozkrýt obsah a význam ukrytý v uměleckém díle. Zobrazované v podobě obrazů světa, určitých situací, emocí i snů hovoří jazykem, který mu pomocí vizuálních znaků, symboliky, linií a barev připravil a daroval autor, čímž vytvořil dílo jako nositele myšlenky – sdělení. Co se skrývá v zobrazovaném? A jaké představy (vize) přináší naše zkušenost?

Výstava otevírá divákovi pohled na dva specifické tvůrčí přístupy v současném umění a neklade si za cíl představit celou škálu možností, naopak staví na jednoduchém principu jejich vzájemné rozlišnosti a osobní kurátorské zkušenosti ze zahraničních stáží (v letech 2017-2019). Představuje abstraktní tvorbu (Elisa Muliere, Małgorzata Szymankiewicz, Aniela Wesoły) typickou svou nepředmětností, poetikou poetikou i využitím výrazových prostředků barev, linií a struktur, a konceptuální umění (Daniel Hanzlík, Kitso Lynn Lelliott, Brian Wekesa) pracující s obrazovým symbolem jako nositelem myšlenky a věnující se různým kulturně-společenským tématům.

Elise Muliere vychází ve své tvorbě z osobní potřeby fyzického a emočního kontaktu. Věnuje se médiu instalace, ale také expresivní malbě, ilustraci a grafické tvorbě. Energie, citlivost a bezprostřednost jsou hlavními komponenty, pro tvorbu děl, která inklinují k odhalení lidského myšlení v jeho nelinearitě. Volená materiálová pestrost – textilií, dřeva, ale především autorské keramiky, je využita k vytvoření expresivního kódu, kdy se vlastním intuitivním jednáním snaží o znovuobjevení způsobu cítění. Vytváří mapu impulsů, podnětů, emocí a návrhů, které s divákem silně gestikulují. Pro výstavu vytvořila site-specific instalaci Zlaté ráno, která vypráví o unikající touze a snech. Přestože se jedná o objektovou instalaci, je zarámovanou zkušeností a stává se obrazem.

Małgorzata Szymankiewicz navazuje na polskou tradici abstraktní malby, zajímá ji estetika modernismu a její formální otázky. Její práce je inspirována francouzskou filozofkou Catherine Malabou, která propojuje filozofii a neurovědu a zabývá se ideou rytmu založenou na konceptu plasticity („flexibility“) nervového vnímání. Plasticitu popisuje jako náhodnou formu, která podléhá neustále změnám, což může být pozitivní ve smyslu schopnosti tvořit nové, generovat náhodně, nebo v negativním modu uskutečnění změny. K malbě přistupuje jako k vizuálnímu způsobu tzv. psaní. Dynamické kompozice v jemných odstínech a zemitých barvách jsou i přes geometrické rozdělení harmonické. Jednotlivé části představují platformy možných představ – vizí, a nesvazuje je pojmenování (Bez názvu 250, Bez názvu 251).

Aniela Wesoły se zabývá otázkou šíře možnosti vidění lidského oka a její malba je charakteristická rozmlžením sledovaného a následně zobrazovaného objektu. Zamlžení, rozmazání nebo rozostření s sebou na plátně přináší jistou dynamiku, ale zároveň tajemno následované nutnou představivostí. Umělecká „utopie“ je zde výsledkem kritické práce, a nikoliv pouhé imaginace. Na prezentovaných olejových malbách (Úhel pohledu f48, Úhel pohledu f49) se za rozostřením symbolicky skrývá detail pozorovaného světa, ve kterém žijeme. Do názvu díla si vypůjčuje označení „f“, které má blízko k jejímu druhému zájmu, fotografii, kdy s nadsázkou parafrázuje ohniskovou vzdálenost. Divák se nemusí nechat pohltit pouze racionálním uvažováním, ale může objevovat v barevných plochách mizející poetické tvarosloví tohoto světa.

Daniel Hanzlík se věnuje malbě, fotografii, site-specifické instalaci a audiovizuální tvorbě. V tvůrčí práci přistupuje k obrazu jako k rozpohybované ploše, kde se odehrává dynamický děj. Videoprojekce Nepatřičná pravidla přináší různé směry pohledu do krajiny s geometrickým motivem. Rozeznáváme běžnou situaci křížení cest, kterou v našich podmínkách doprovází přechod pro chodce. Vytvořil schéma „zebry“, jenž v odlišném kulturním prostředí přináší jiné významy a způsoby čtení. Touto intervencí otevírá otázku nad významem pravidel a jejich uplatňováním a dodržováním v místě, kde přestávají hrát svou roli a mohou se stát zbytečnými, až absurdními.

Kitso Lynn Lelliott se zajímá o vzpomínky, vyprávěné příběhy a osobní paměť, které uchopuje jako střípky velkých dějinných událostí odrážející koloniální minulost afrického kontinentu. Triptych videí Až loď odpluje je vzájemným obrazovým dialogem, který sice doplňuje mluvené slovo v různých jazycích, jimž však nelze díky kulturní odlišnosti vždy plně porozumět. Přichází první nejistota na cestě k porozumění zobrazovaného. Pracuje s motivem, kdy jako diváci nemáme schopnost vše úplně pochopit. Odkazuje na limity obrazového i mluveného jazyka, protože potřebujeme v rámci čtení znát jeho systém a významová sdělení. Vzájemným překrýváním příběhů Kitso Lynn Lelliott odkrývá zpět to, co bylo časem a historií vyloučeno, vyvolává ducha minulosti.

Fotograf Brian Wekesa vyhledává a zaznamenává jedinečné momenty rychle se proměňujícího města. Symbolické elementy života ve městě zobrazuje i dvojice vybraných fotografií z cyklu Tvary města. Nejedná se však o dokumentární fotografii, neboť autor na jedné z nich stylizuje prvky města do opakujících se sekvencí – řada naleštěných, typově podobných osobních aut zaparkovaných u chodníku, na druhé vyobrazuje noční styl života s nádechem módního kýče. Alegoricky znázorňuje rozličné atributy městského života, které lze číst varovně i oslavně, podle našeho aktuálního rozpoložení, ale především ilustrativně.

Kurátorský výběr vystavujících umělců spojuje jednak práce s vizuálními znaky a obrazovou symbolikou jako prvkem odkazujícím na imaginativní příběh, ale také jejich autorské očekávání od samotného diváka, kterého vnímají jako nezbytného pozorovatele a důležitý element v procesu „čtení obrazu“ během prezentace díla. Vystavující autoři z různých úhlů pohledu rozostřují či kritizují povahu skutečnosti, které nejdříve naslouchají, hledají rytmus, objevují tempo a nechávají danou skutečnost nově dýchat.

tisková zpráva 

→ pozvánka 

plakát

leaflet

fotoreport z vernisáže

Kurátorský výstavní projekt vznikl v rámci mezinárodního výzkumného projektu TICASS – Technologies of Imagining in Communication, Art and Social Sciencies (Technologie zobrazování v komunikaci, umění a sociálních vědách) podpořeného z programu EU HORIZON 2020 (www.ticass.eu).