SMTWTFS
1
346789
10111213141516
171819212223
2425272930
31

Literární večer – Stanislav Beran

Literární večer 5/3 2019 od 17 hodin

Povídky Stanislava Berana lze zařadit k textům carverovského typu — neoplývají třeskutými pointami a zpravidla ani dramatickými zvraty. Jazyk povídek je věcný, stručný, se smyslem pro ozvláštňující detail — takovým může být například odraz sklenice s kořalkou na paži výčepního. o hlavní se neodehrává vně, v opakujících se kulisách venkova, hospody či lidských obydlí, ale uvnitř protagonistů, kteří jako by se nacházeli na pomyslné existenciální hranici mezi minulostí a nejasnou budoucností. Jako by je čekal krok do neznáma a oni se ohlíželi zpět, hledajíce oporu. Ale i minulost má tendenci unikat mezi prsty. Tyto formulace se mohou jevit jako dosti vágní, avšak právě melancholická neuchopitelnost údělu jednotlivých postav je charakteristickým rysem Beranových povídek. Život jeho hrdinů sestává z všedních opakujících se epizod, někdy hraničících až s kompulzí, jako je tomu u bývalého řidiče autobusu vyprovázejícího každý dálkový spoj, u gamblera vracejícího se k výherním automatům či sběratele trofejí v podobě sádrových odlitků — posmrtných masek. Je na nás, abychom čekali, zda dojde k vytržení z onoho věčného kruhu opakování, zřídka však dojdeme alespoň příslibu. Jako by člověk neměl sílu ke změně, navzdory vědomí neúnosnosti dalšího setrvání v zavedeném způsobu existence. Ono slovo existence je v případě Beranových povídek přiléhavé — jako existenciálně laděné byly ovšem svého času nazývány také prózy Jana Balabána… Myslím, že právě blíženectví obou autorů je na první přečtení zřejmé. Nikoli ovšem ve smyslu epigonství, ale v čerpání z podobných zdrojů. Vnější podobnost tkví samozřejmě i v žánru, povídce, kde jsou si oba autoři nejjistější.

Literární večer uvádí Radek Fridrich.